První projekt se uskutečnil ve dnech 1.-10.11. 2019. Byl to takový testovací projekt, kdy jsem přesně nevěděl, jak nadace Destiny v tanzánské Arushi funguje. Kromě dětského oblečení a hraček jsem chtěl přivézt i něco více. Vymyslel jsem si, že by se jim mohl hodit invalidní vozík. Ten se mi díky Vojtovi Mečířovi z Jilemnice podařilo, sponzorsky, sehnat od firmy Delfi rehab Jilemnice, s.r.o. Dále nás velmi mile překvapila svým aktivním přístupem paní Petra Hofmanová z Nemyčevse, která dokázala sehnat od firmy Eurona by Černý obrovskou bednu drogistického zboží (hlavně mýdla, mycí prostředky, atd.). Všem patří obrovský dík za podporu a jejich čas. Dále bych rád v tomto prvním projektu vyzdvihl team serveru Pelikan.cz, kteří u Turkish airlines zajistili bezplatné převezení invalidního vozíku do cílové destinace.

Po tisících mailech, schůzek a telefonátů se nám podařilo zdárně všechny věci předat v nadaci Destiny (Arusha, TNZ). Radost a vděčnost z naší návštěvy zde byla ohromující. Děti dostaly hračky a oblečení. Personál vedený Brysonem Lyatuu dostal k užití drogerii a invalidní vozík. Protože se nestarají jen o děti ubytované v nadaci, ale jezdí v rámci „výjezdové péče“ i po okolí, rozhodl Bryson, že vozík dostane 8-leté invalidní  děvčátko s dg. Hydrocephalus ve vesnici Marangu Mtoni přímo pod Kilimanjarem. Stará se o ni babička a je ráda, že ji konečně bude moci provézt i po vesnici a ne jen u domu.

Jinak jsme zde viděli děti s různým postižením např. s dětskou mozkovou obrnou nebo autisty, je zde dokonce i chlapec, který žil téměř 12 let v lese mezi paviány. Nyní v 17-ti letech se zde snaží malého „Tarzana“ socializovat.

Tyto velice emotivní zážitky ve mně evokovaly pocit, že zde má pomoc smysl a význam a proto jsem se rozhodl, že v podpoře tanzánských dětí budu pokračovat.

Závěrem bych chtěl poděkovat všem, kteří společně se mnou podpořili. Kromě spousty sousedů a známých bych chtěl jmenovitě poděkovat Vojtovi Mečířovi, firmě Delfi rehab Jilemnice, Petře Hofmanové, firmě Eurona by Černý, serveru Pelikán.cz a Turkish airlines.

Poslední dík patří teamu, který tam se mnou byl, a bez kterého by to bylo daleko složitější. Díky Kláře, Lucce a Michalovi.

Matěj