Kde to všechno začalo?

Narodil jsem se v létě roku 1988 v Jičíně. Osud mou rodinu na nějaký čas zavál do podkrkonošské Jilemnice, kde jsem vychodil základní školu a sportovní gymnázium. Protože mám v sobě nějak nastavené, že chci pomáhat lidem, rozhodl jsem se vystudovat obor zdravotnický záchranář. To jsem absolvoval na vyšší odborné škole Mills v Čelákovicích.

V době studia jsem začal cestovat, jako většina studentů, jen s batohem a vše jsem si plánoval sám nebo s kamarády. Moje první delší cesta vedla do USA, pak do Indie, na Srí Lanku.

Jak jsem se dostal k cestování?

Mám velké štěstí, že svou touhu po cestování mohu spojit se svým zaměstnáním.

Po ukončení (vlastně už v průběhu) studia jsem začal pracovat pro soukromou záchrannou službu, poté i státní záchrannou službu, kde pracuji dodnes. Právě soukromý sektor mě přivedl k repatriacím. Zdravotní repatriace je taková služba, kde jako zdravotník dopravuji většinou české pacienty ze světa zpět do České republiky a cestou zajišťuji zdravotní péči, zároveň musím komunikovat a spolupracovat s tamějšími zdravotnickými zařízeními. Takto jsem pracovně dopravil pacienty zpět do České republiky například z Austrálie, Hong Kongu, Thajska, Singapuru, Bali, Argentiny, Kuby, Sudánu, Etiopie a téměř všech zemí Evropy.

Co mě dostalo do Tanzánie a k založení nadace...

Jako záchranář jsem se účastnil dálkové rally ze španělské Almérie, přes Maroko, Mauretánii až do senegalského Dakaru. Tam jsem si uvědomil, že ze všech navštívených destinací mi právě Afrika přirostla k srdce nejvíce.

V roce 2018 jsem poprvé, čistě soukromě, navštívil Tanzánii a totálně jsem té zemi propadl. Prvně jsem s manželkou navštívil mateřskou školku v národním parku Ruaha. Tam se zrodila myšlenka, že když člověk pomáhá lidem v rámci zaměstnání v Čechách, proč nepomoci taky zde, v Tanzánii. Rok na to jsem se ocitl v nadaci Destiny, ve městě Arusha na severu Tanzánie, kde jsou postižené děti s dětskou mozkovou obrnou a autismem. To mě vzalo natolik, až jsem se dopracoval k založení nadačního fondu a rozhodnutí, že děti v Tanzánii chci podporovat víc a víc. Nemají totiž tolik možností jako ty naše (a že mám dvě:)). A vy, pokud chcete, pomožte se mnou:).

Close Menu
×
×

Cart