Po podzimní „kontrolní“ misi v roce 2022, se tato mise již vedla opět v duchu stavebních prací.

​Nejen v Čechách bojujeme v posledních letech se změnou počasí. A proto nám i tanzánské období dešťů ukázalo, že odvodnění uzavřeného dvora dětského domova Destiny je více než nedostatečné, při velkých deštích vzniká ve dvoře nechtěný bazén, což je problém. Dvůr je totiž hlavním působištěm dětí.  Shodli jsme se na tom, že další mise bude tedy věnována výstavbě okapního systému na celé rozloze střech dětského domova.

​Původně se mnou měl jet ještě Ouzin (ten co už v Tanzanii postavil i kurník:)), ale kvůli zdravotním problémům v rodině, musel účast na poslední chvíli zrušit (přeji domů hodně zdraví:)). Frank byl zase tentokrát hodně vytížen klienty na safari, a tak jsem se rozhodl celou misi uskutečnit vesměs sám. Abych Frankovi nekřivdil, ve chvíli, kdy se ukázal v Arushi, mi samozřejmě pomáhal, co to šlo:)

​V nadaci jsme tedy nameřili vše potřebné k tomu, abychom ve městě nakpoupili okapy a příslušenství. Pozvali jsme si i největšího odborníka na okapy v Arushi a mohlo se začít. Dohromady jsme udělali zhruba 40m okapů, včetně průrazů zkrz zdivo a odvedení vody mimo dvůr nadace. Kvůli jedné části jsme dokonce museli pokácet kus vzrostlého mangovníku, neboť nebezpečně zasahoval do střechy. Další část zase zasahovala do přívodu elektřiny, tudíž jsme museli nechat udělat její přeložku. Po pěti dnech bylo hotovo. Test, kdy jsme do okapů lili vodu z kýblů proběhl úspěšně.

​Další části mise byla návštěva Bensona (kluk s dětskou mozkovou obrnou, mimo nadaci Destiny). Během toho půl roku už jeho maminka nevydržela a odjela do Morogoro (město ve zhurba středu Tanzánie) za prací. O Bensona se tedy začala starat babička (matka Bensonova otce). Napojil jsem se tedy na otce, o kterém jsem do té doby neměl ani tušení, že existuje a vydal se na kontrolu. Bydlí i s babičkou a tetou na úpatí hory Mt.Meru, kus od vesnice Kikatiti. Je to super prostředí v podstatě uprostřed přírody. Je to domek o dvou místnostech s kuchyní venku a chlívkem. Benson na plno využívá vozík, když babička vaří, je vedle ní venku a sleduje. Celkově myslím, že změna prostředí Bensonovi prospěla. Snaží se i více komunikovat a je na něm vidět, že ho to tam baví. Při dotazu, zda by nechtěli s něčím pomoct si posteskli, že nemají elektrický proud. Nepotřebují nic víc, než si v noci rozsvítit, protože Benson potřebuje péči i v noci a to jde po tmě dost špatně. V tu chvíli se mi v hlavě zrodil plán na podzimní misi:) S přátelským poděkováním a předáním pytlů rýže jsme se rozloučili a babičku ujistili, že se nevidíme naposledy. O Bensonovi matce bohužel již žádné zprávy nemám. Ani zbytek rodiny o ní nic neví. Jednou se mi pokoušela dovolat, ale já zrovna nebyl u telefonu a zpět to už nešlo. Je to na jednu stranu smutné, na druhou stranu život v africe je těžký a já nikoho nehodlám soudit. Důležité je, že Benson, kvůli kterému tuhle rodinu podporuji vypadá dobře a to je hlavní.

Moc díky Všem, kteří jste podpořili tuto akci, rozhodně nekončím, mám další smělé plány v pomoci dětem v Tanzánii.

Karibu sana Matěj