Máme podzim a já „ostuda“ jsem se dostal ke zprávě z jarní mise až teď. Pevně věřím, že jste si užili léto tak jako my, kdy jsme většinu slunných dní věnovali čas našim dětem a taky trochu práci:)

Ale k věci …

Mise jaro se uskutečnila ve dnech 10.- 19. května 2022. Můj jarní team tvořila dvě něžná pohlaví a to má přítelkyně Eva a její sestřenice a kamarádka Olča Šumová. Cíl mise byl předem dán a tím byla „rekonstrukce“ pokoje pro autisty v dětském domově Destiny v Arushi. Kromě toho se uskutečnilo i pár dalších drobnějších cílů, ale o tom v článku dále.

Klasicky nás na letišti vyzvedl další člen Tembo teamu Frank. Okamžitě jsme vyrazili do města zařídit záležitosti ohledně telefonní/internetové simkarty a pak se ubytovali v osvědčené Banana lodge.

Hned další den jsme vyrazili pro barvy a náčiní na výmalbu výše zmíněného pokoje. Holky vybraly modrou barvu (ale myslím, že jsem jim do toho hodně kecal:), a nebo to bylo naopak).

A okamžitě jsme se pustili do práce. Všichni jsme škrábali zdi, abychom mohli následně nanést modrou barvu. I děti přidaly ruku k dílu. Následovala oprava podlahy betonovou záplatou a pak několik nátěrů. O Africe je známo, že všechno trvá trochu déle a proto i výmalba díky všem zařizováním kolem, trvala asi tak o dva dny déle, než by to trvalo u nás v Čechách:).

Samotnou celotýdenní záležitostí byl i nákup a následné zajištění obšití matrací na zem, na kterých budou moci děti řádit a kdyby to někomu „ucvrklo“, aby to šlo dobře omýt. Fabrika Tanfoam matrací nám udělala matrace na míru, avšak několikrát odložila předání zakázky, takže teprve 3 dny před naším odjezdem byly matrace hotové. Okamžitě jsme je na střeše naší Toyoty převezli na místo, kde je obšijí, jenže tam zase vypadl elektrický proud, naštěstí se v den našeho odjezdu podařilo vše dodělat a tak jsme před cestou na letiště dotáhly náš projekt do konce a děti si mohli, ještě s námi, pohrát v novém Sensitivity pokoji:)

Kromě jiného jsme ještě navštívili Bensona, mou srdeční záležitost, kluk s mozkovou obrnou, na kterého je maminka sama a k tomu se ještě stará od malou dcerku, ta je naštěstí zdravá. Nemá to jednoduché a proto si zasloužila takové odpoledne pro sebe. Zařídili jsme ji kadeřnici, pozvali celou její rodinku na oběd a ulehčili jsme ji od půlročního nájemného.

Holky dokonce jeden den v nadaci uvařily oblíbené špagety, a tak si děti užily po těch všech fazolích a rýži i trochu evropské kuchyně. Musím říct, že se to holkám povedlo, a všichni jsme si pochutnali:)

Poslední den jsme zajeli na trh, kde jsme nakoupili zásoby jídla pro nadaci a cestou se vykoupali v jezírku Chemka a zakončili tak s opicemi nad hlavou naši jarní misi:).

Teď už je v plánu zase další akce, podzimní, ta bude lehce speciální. Moji rodiče by rádi viděli, co v té Tanzanii vlastně dělám a jestli se tu neflákám, takže jedou se mnou:) S Frankem jsme se dohodli, že tentokrát nebudeme vypomáhat se stavebními pracemi – ty jsou mimochodem v plánu na jaro 2023, ale o tom jindy:) Nyní potřebujeme zajistit pravidelnou elektrickou energii do nadace a zásobu dřeva. A taky ještě trochu víc podpořit Bensona s maminkou.. I tak si myslím, že 7 dní bude zase málo:)

Já díky klukům Marcelovi a Ouzinovi za podporu jarní mise, díky MOA Jičín, vy jste prostě věrní parťáci, a díky VŠEM, kteří jste podpořili a nadále podporujete děti v nadaci Destiny a okolí prostřednictvím nadačního fondu TEMBO.

Speciální dík patří Evině a Olče, že jste do toho šli se mnou a že jste to se mnou vydržely, bez vaši pomoci by to totiž nešlo!

Karibu sana

Matěj a Frank 🙂