​Cíl této mise byl jasný – zřídit elektřinu pro světlo u Bensona (kluk s dětskou mozkovou obrnou).

​Dlouho jsme s Frankem diskutovali nad tím, jak to vyřešit. Jedinné schůdné řešení byl fotovoltaický panel, baterie atd. atd. V místech, kde nyní Benson bydlí, totiž není elektrické vedení. ​Vydali jsme se tedy do centra Arushi s naší myšlenkou a jali se shánět elektrikáře, neboť naše znalosti elektromontáží končí vypnutím jističe a výměnou vypínače, či zásuvky. Frank je naštěstí zkušený „místňák“, takže hledání netrvalo dlouho, resp. jeli jsme téměř na jistotu.

​Elekrikáře jsme tedy měli a vysvětlili jsme mu o co běží. Hned jsme, i s ním, nakoupili vše potřebné a domluvili se na následující den, kdy za námi pojede na motorce do Kikatiti k Bensonovi celou akci zrealizovat. Nutno podotknout, že si vzal peníze pouze na cestu (asi 30km od Arushi) a jeho práce byl dar Bensonovi.

​Na místě nás přivítal Benson, jeho otec i babička a hned netrpělivě sledovali, jak začínám lézt na nevalnou střechu, abych přidělal zásadní věc a tou byl fotovoltaický panel. Následovalo natažení kabeláže do dvou místností a ven na plánované osvětlení. Elektrikář vše odborně propojil s baterkou a rozvaděčem, já přivrtal vypínače a hurá, všechno svítí. Bensonova babička netrpělivě popocházela venku, pro ní to byla životní událost, nikdy elektřinu neměla. Zvu ji dovnitř na první rozsvícení. Zde první zádrhel, babička neví jak se mačká vypínač. Po malém vysvětlení bensonova babička poprvé v životě rozsvěcí světlo u sebe doma, pláče radostí a my všichni taky. Zvou nás na oběd a po lahodném lokálním obědě připraveném na ohni jedeme zpět. Čekají nás děti v nadaci Destiny.

​Další dny trávím s dětmi v nadaci. Již týden zde, troufám si říct, operuje španělská odnož NF Tembo. Lidé, kteří se mnou konzultují vše ohledně pomoci zde. Nadchli se pro to, stejně jako já tenkrát a teď jsem již po druhé přijeli dělat dětem radost, a předem se mnou vše konzultují, jako záruka toho, že to budou dělat cíleně a pořádně. Celé mě to těší, neboť vidím, že NF Tembo získává i „evropský“ rozměr. Dětem malujeme na obličeje veselá zvířátka, procházky. Nějaká ta laskomina. Samozřejmě i drobné školní záležitosti. Vše jak má být.

​Ale to je už čas naplněn a je čas jet zase domů.

​Na jaro 2024 si dávám pauzu z rodinných důvodů a na podzim roku 2024 se vracím zpět v plné síle, zase s Marcelem a Ouzinem (kluci, co se mnou stavěli kurník) a máme velký plán… zrekonstruujeme dětem ložnice a s Bensonem možná i něco víc:)

Tak držte palce, letenky už máme:)

Díky všem za podporu, a jedeme dál.

Karibu sana Matěj